Platební neschopnost zaměstnavatele je vždy velice závažným problémem, jehož obvyklým důsledkem je neplnění mzdových závazků vůči zaměstnancům. Často pak taková situace končí tím, že zaměstnanci, kteří pokračují v práci, nedostanou i několik měsíců mzdu a postupem času jsou nuceni zaměstnání opustit a následně se domáhat zaplacení dlužných pohledávek vůči zaměstnavateli. Nicméně i v takto svízelné situaci existují pro zaměstnance vhodná řešení, která vyžadující odpovídající právní postup, která mohou zaměstnanci pomoci k méně nákladnému přechodu na nové pracovní místo. Český právní řád pamatuje na zaměstnance postižené platební neschopností zaměstnavatele ve dvou zvláštních právních předpisech, které obsahují postup pro řešení dané situace. Jedná se o: a) zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“) b) zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 118/2000 Sb.“)
Ad a)
Dne 1. ledna 2008 nabyl účinnosti zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a nahradil tak dosavadní zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Od 1. ledna 2008 se tedy na nově zahájená řízení o úpadku bude aplikovat insolvenční zákon, avšak pro úpadková řízení zahájená před tímto datem platí nadále zákon o konkursu a vyrovnání. Cílem insolvenčního zákona je zejména:
Prostřednictvím insolvenčního řízení lze řešit situaci, kdy je zaměstnavatel (dlužník) v úpadku, či mu úpadek reálně hrozí. Podle insolvenčního zákona je zaměstnavatel (dlužník) v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Na platební neschopnost zaměstnavatele (dlužníka) je možné usuzovat, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy (seznam majetku, pohledávek, závazků, zaměstnanců, atp.) uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen.
O předlužení jde tehdy, jestliže: a) má dlužník více věřitelů a b) souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Jsou-li u zaměstnavatele splněny výše vymezené podmínky – tedy je-li v úpadku (popř. hrozí-li mu úpadek), mohou zaměstnanci, kteří vůči němu mají splatné pohledávky podat návrh na zahájení insolvenčního řízení (§ 103 an. insolvenčního zákona), ve kterém přihlásí své pohledávky k uspokojení. Je však třeba pamatovat, že jestliže bude řízení o insolvenčním návrhu věřitele zastaveno nebo insolvenční návrh odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má dlužník nebo jiný dlužníkův věřitel proti insolvenčnímu navrhovateli právo na náhradu škody nebo jiné újmy, která mu vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu. Jde-li o odpovědnost vůči dlužníku, má se v pochybnostech za to, že insolvenční navrhovatel zastavení insolvenčního řízení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu zavinil (§ 147 odst. 1 insolvenčního zákona). Právo na náhradu škody nebo jiné újmy má rovněž dlužník nebo jiný dlužníkův věřitel také tehdy, byl-li insolvenční návrh zamítnut (§ 147 odst. 2 insolvenčního zákona).
Způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka v insolvenčním řízení je a) konkurs, reorganizace, c) oddlužení a d) zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů. Přičemž pro zaměstnavatele, který je vždy osobou podnikající je možné použít pouze alternativy sub a), b), a d). Oddlužení připadá v úvahu pouze u nepodnikatelů. V rámci reorganizace jsou přijata opatření směřující k ozdravení podniku dlužníka a zachování jeho podnikatelské činnosti. V případě konkursu pak dochází k rozprodeji dlužníkova majetku za účelem úhrady jeho závazků. V tomto případě jsou mzdové nároky zaměstnanců v postavení pohledávek postaveným na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 odst. 1 insolvenčního zákona). Mají tedy určité privilegované postavení a je tak větší pravděpodobnost jejich uhrazení při zpeněžení (či alespoň částečného) majetkové podstaty. Ad b) Podle insolvenčního zákona mohou zaměstnavatelé v rámci insolvenčního řízení samostatně uplatňovat své mzdové nároky vůči zaměstnavateli. Zákon č. 118/2000 Sb., jim však dává jednoduší cestu k náhradě nevyplacené mzdy. Mohou totiž požádat o uspokojení svých mzdových nároků kteroukoliv krajskou pobočku Úřadu práce nebo kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce (§ 4 odst. 1 zákona č. 118/2000 Sb.). Navíc je tento způsob náhrady pro zaměstnance ulehčen tím, že podle zákona č. 118/2000 Sb. je příslušný úřad práce povinen vyvěsit na úřední desce neprodleně poté, co jej soud vyrozumí o zahájení insolvenčního řízení, informace o zaměstnavatelích, jejichž zaměstnanci mohou uplatnit své mzdové nároky u úřadu práce, a současně je povinen informovat o lhůtě, do které mohou zaměstnanci tyto nároky uplatnit. Stát pak vyplacené mzdové nároky sám na svůj účet uplatňuje v insolvenčním řízení u zaměstnavatele. Zaměstnanec tak na základě takového oznámení může uplatnit své mzdové nároky nejpozději do 5 měsíců a 15 kalendářních dnů následujících po dni, kdy úřad práce zveřejnil informace podle výše uvedeného odstavce 4 na úřední desce, jsou-li splněny další podmínky stanovené tímto zákonem. Jestliže v této lhůtě soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, lze mzdové nároky uplatnit nejpozději v den právní moci soudního rozhodnutí. Nárok na uspokojení mzdových nároků zaniká, není-li uplatněn ve lhůtách uvedených ve větě první a druhé. Právo zaměstnance na uplatnění těchto mzdových nároků u soudu tím však není dotčeno. Mzdovými nároky se rozumějí mzda (plat), její náhrady a odstupné, které zaměstnanci náležejí z pracovního poměru, nebo odměna, popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o provedení práce za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem20) nebo dohody o pracovní činnosti, (dále jen "mzdové nároky"), jejichž výplatu neprovedl zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti, Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období. Po uspokojení alespoň části uplatněných mzdových nároků může Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce uspokojit další mzdové nároky zaměstnance uplatněné vůči témuž zaměstnavateli až po uplynutí 12 měsíců ode dne vydání příkazu k úhradě mzdových nároků.
Dotazy klientů: Mám řádnou pracovní smlouvu se zaměstnavatelem. Ten mi však již několik měsíců nevyplácí mzdu. Vím, že mohu okamžitě zrušit pracovní poměr z důvodu nevyplácení mzdy. Zaměstnavatel se mnou nekomunikuje a už víc jak měsíc nezvedá telefon. Na úřadu práce mi poradili, že mohu podat žalobu u soudu. Jak mám ve věci postupovat? Ve Vaší situaci máte samozřejmě možnost okamžitě zrušit pracovní poměr podle ustanovení § 56 zákoníku práce a zaměstnavatele písemně vyzvat k zaplacení dlužné mzdy a rovněž náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Doporučujeme zaměstnavateli též určit přiměřenou lhůtu ke splnění jeho závazku. Dále je vhodné v této písemné výzvě zaměstnavatele upozornit, že pokud dluh nezaplatí, budete nucen se svých oprávněných nároků domáhat soudně. Jestliže zrušíte pracovní poměr okamžitě, protože Vám zaměstnavatel nevyplatil mzdu, nebo náhradu mzdy, anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti, přísluší Vám ještě výše uvedená náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti máte dále možnost zjistit, zda byl na Vašeho zaměstnavatele podán návrh na zahájení insolvenčního řízení. Pokud by tomu tak bylo, můžete uplatnit u příslušného úřadu práce své mzdové nároky. Je však třeba podat nejpozději do 5 měsíců a 15 kalendářních dnů následujících po dni, kdy úřad práce zveřejnil na úřední desce informace o zahájení insolvenčního řízení proti Vašemu zaměstnavateli, písemnou žádost. Po uplynutí stanovené lhůty, kterou je také úřad práce povinen na úřední desce zveřejnit, však uvedený nárok zaniká. Úřad práce může Vaše mzdové nároky uspokojit pouze částečně, a to za tzv. rozhodné období. Zaměstnanec má totiž možnost zvolit si pouze 3 měsíce, za které mu mají být jeho mzdové nároky vyplaceny úřadem práce. Rozhodné období pak zahrnuje kalendářní měsíc, ve kterém bylo zahájeno insolvenční řízení, 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 měsíce následující po tomto měsíci. Pokud není na Vašeho zaměstnavatele podán návrh na zahájení insolvenčního řízení, ale Vám je na základě věrohodných informací známo, že je zaměstnavatel v úpadku nebo, že mu úpadek hrozí, můžete podat návrh na zahájení insolvenčního řízení sám. O úpadek nebo hrozící úpadek se jedná, pokud není dlužník (Váš zaměstnavatel) schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků vůči věřitelům po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Před podáním insolvenčního návrhu je ale třeba náležitě uvážit, zda jsou skutečně splněny výše uvedené podmínky úpadku nebo hrozícího úpadku.
Považujeme za nutné Vás upozornit na to, že pokud by bylo řízení o insolvenčním návrhu věřitele (tedy Vás) zastaveno nebo by byl insolvenční návrh soudem odmítnut vinou tohoto navrhovatele, má dlužník (Váš zaměstnavatel) nebo jiný dlužníkův věřitel proti insolvenčnímu navrhovateli právo na náhradu škody nebo jiné újmy, která mu tímto zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla. Insolvenční navrhovatel je odpovědný za zastavení insolvenčního řízení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu také tehdy, je-li odpovědnost dlužníka zpochybněna. Pokud nejste schopen doložit výše uvedené potřebné podklady k zahájení insolvenčního řízení, lze předpokládat, že byste s návrhem na zahájení insolvenčního řízení u soudu nemusel uspět. Můj zaměstnavatel je v insolvenci a dluží mi výplatu, jak mám postupovat? Máte v zásadě dvě možnosti, a to uplatnit svou pohledávku (dlužnou výplatu) v insolvenčním řízení, nebo zvolit postup podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Pokud budete svou pohledávku uplatňovat v rámci insolvenčního řízení, veškeré informace týkající se insolvenčního řízení můžete zjistit v insolvenčním rejstříku, kde lze také sledovat průběh celého řízení. Svou pohledávku musíte uplatnit vůči insolvenčnímu správci, který byl pro řízení ustanoven insolvenčním soudem. Stačí insolvenčního správce na danou pohledávku upozornit a sdělit mu její výši, můžete ale pro jistotu přihlásit svou pohledávku klasický způsobem pomocí přihlášky pohledávky Výhodou přihlášky pohledávky je to, že se velmi snadno dokazuje uplatnění pohledávky, neboť přihláška je součástí spisu. Dobrou zprávou pro vás je, že pohledávky z pracovněprávních vztahů se uspokojují zásadně v plné výši. Druhou možností v této situaci je postup podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Podle tohoto zákona je možné uplatnit u úřadu práce v místě sídla zaměstnavatele nárok na vyplacení mzdy, kterou nevyplatil zaměstnavatel. Pro další informace kontaktujte místně příslušný úřad práce. Cenným zdrojem informací je webová stránka: http://www.insolvencnizakon.cz/, kde naleznete spoustu užitečných rad a vzorů. Podpořili nás:  |
Vítejte >